Dreamologie

Dnes jsem dočetla knihu Dreamologie od Lucy Keatingové. Tak jsem si sedla k počítači a musela o ní napsat, protože tato kniha mě nadchla.

Vše důležité se prozatím odehrává v hlavě naší hrdinky Alice, která si vysnila svého kluka Maxe. Žije pro ty sny, protože jsou plné bláznivých dobrodružství, romantiky a dalších úžasných věcí. Velká změna nastane ale tehdy, když se Alice, s jejím otcem a psem Jerryym, odstěhuje z New Yorku do domu po babičce v Bostonu.

První školní den a Alice potká svého Maxe. Svého vysněného Maxe a vůbec neví, jak by se měla chovat, jelikož on o ní nejeví žádný velký zájem. Pak je tu další velký problém. Maxova velmi pěkná přítelkyně Celesta.

Jenže do cesty jí vstoupí i jeden další kluk. Oliver. Alice je ze všeho zmatená a také to říká své nejlepší kamarádce Sophii, která zůstala v New Yorku, ale hodlá jí jet navštívit. A to co nejdříve.

Jenže pak se stane pár věcí, které už nejsou normální…

Bude nakonec Alice s Maxem? Co tam vlastně způsobí Oliver? Do jak moc těžké situace se dostanou? Nezblázní se Alice?

Tyto otázky jsem si kladla až do konce příběhu, protože až tam jsem nevěděla, jak to dopadne. Není to tak předvídatelná knížka, u které byste hned na začátku věděli, jak to skončí. Dokonce i já, se svými načtenými knihami, jsem se zmýlila.

V této knize je spousta částí, kde je vše jen hezké, ale v knize jsem našla i části, kdy se mi chtělo plakat. Začetla jsem se do ní a nemohla ji odložit. Strhne vás to přímo do děje a musíte ji prostě dočíst co nejdříve.

Donutilo mě to se i zapřemýšlet nad sebou, protože jsem také velký snílek a ve všech příbězích hledám různé spojitosti se mnou (vždy se něco najde).

Mám jednu část, která se mi velmi líbila, a chtěla bych se s vámi o ni podělit:

"Netušila jsem, jestli za to může Prince nebo malinové víno, ale něco bylo jinak. Bylo to sladké, ale taky trochu smutné. Jako bychom sem přišli spolu, ale s vědomím, že se musíme rozloučit. S celou polovinou svých životů, s tím, kam jsme unikali v noci, a v jistém smyslu taky jeden s druhým. To byl pravý důvod, proč jsem nechtěla vyprávět Petermannovi o svých snech, proč mi byl tak drahý můj deník snů. Naše sny byly tím jediným, co jsme měli společné, a do čeho se nemohl zamíchat nikdo jiný. Teď jsme o to měli přijít a já se bála."

Nakonec mi nezbývá nic jiného než napsat, abyste si Dreamologii přečetli a také se zasnili do tak úžasného příběhu.

Vaše Podivná Rí